Vítám Vás na stránkách zatím neoficiální chovatelské stanice potkanů Cryssov.
Ať už jste sem zavítali z jakéhokoliv důvodu, jistě se zajímáte o potkany - ať už jako milovníci, nebo jako odpůrci. Proto bych Vám ráda na začátek prozradila, něco málo o sobě a jak jsem se k těmto úžasným tvorečkům dostala já :o)
Už od malička sem tíhla ke zvířatům a vždy jsem doma nějaké měla a nikdy ne jen jedno :o) Kdybych měla vyjmenovat, která sem všechna doma měla, nejspíš si nevzpomenu na všechny, ale jen tak pro příklad to byli - strašilky, rybičky, andulky, myši, krečci, morčata, králíci ...a momentálně mám jen 2 druhy zvířátek a to těch mých nejoblíbenějších - psy a potkany :o)
A teď jak sem se dostala právě k potkanům. Když mi bylo asi 11 let, moje stejně stará kamarádka měla doma potkana. Nebyl to přímo její potkan, ale jejího staršího bratra, což je ale v tuto chvíli nepodstatné. Chodila sem k ní často na návštěvu a potkana Pepinu okukovala, bylo taky na co koukat, byl to pěkný macek a měla přes 1 kg :o) Kamarádka občas dostala nápad, potkana vyndala a šla s ním ke mně. Jenže v tu dobu jsem se ještě potkanů nějak bála, nebo štítila - nevím, jak to popsat. Nicméně jsem chodila koukat dál , později sem se odvážila Pepinu i pohladit a po nějaké době, kdy byla Pepina muset být zastřelena (já vím, zní to asi hloupě, nebo drsně, ale umírala na rakovinu a už měla strašné bolesti a její majitel jí měl velmi rád a nechtěl, aby poslední chvíle zažila na studeném stole mezi pachem desinfekce, a tak jí odvezl na chatu, dal si na posilnění pár panáků, položil Pepču na špalek , rozloučil se s ní a jednou ranou z jeho legálně držené pistole jí ukončil trápení a posléze zahrabal na zahrádce...) jsem se nakonec rozhodla, že i já si takové zvířátko pořídím. Samozřejmě sem si ho nepořídila hned, v tu dobu jsem zrovna byla zavalena křečky, ale když nadešel jejich čas a postupně odešli do lepších míst, kde už jim nic nechybí, měla jsem prostor na pořízení nového živočišného druhu. Ze začátku jsem měla potkana jen jednoho, ale teď už vím, že to pro něj není dobře, a tak mám momentálně potkanů víc - možná i víc, než přijde běžným lidem normální :o) Chovem potkanů se tedy zabývám od roku 2000, nějaké zkušenosti už jsem nasbírala a vím, že potkani mě už v mém životě budou doprovázet stále. Možná časem jejich počet mírně zredukuji, ale zatím k tomu nemám důvod a mám radost, když je můžu pustit na postel, lehnout si mezi ně a nechat se od nich přelézat, olizovat, okusovat , adt ... :)
Potkani jsou zvířátka velmi veselá, milá, celkem i nenáročná, snadno ochočitelná a proto jsou vhodná i pro začínající chovatele - pro lidi, kteří si například nemohou dovolit mít pejska, ale rádi by nějakou tu spřízněnou zvířecí dušičku, která jim jejich lásku bude oplácet 1000x... Jediná jejich nevýhoda, nebo nevýhoda, jediná špatná věc je, že potkánci se bohužel nedožívají příliš vysokého věku, tak cca 3 roky a proto se z nich člověk nemůže těšit tak dlouho, jako například z pejska, ale i za ten jejich - poměrně krátký - život, Vám dají tolik lásky a radosti, že stojí za to je mít :o)